Zodpovězená otázka

Dotaz ještě k předchozí mapce. Nám vždy vtloukali ve škole do hlavy, že černá se v mapách používat nesmí (bližší vysvětlení bohužel nemám). Nemohl by to být tedy problém v nějakém ohledu?

Černá místo v mapě určitě má. Pokud potřebujeme tisknout tenkou linku nebo popisky, použít černou barvu je nejlepší. Objekt díky tomu nemá v sobě tiskový rastr a je tak „ostřejší“. Šedé čáry se v tisku často stanou jaksi „zubaté“.

Druhá věc jsou velké areály černou barvou – obecně se preferují tlumené barvy, takže velká černá plocha je opravdu „pecka“ na oči. Na druhou stranu, pokud vytváříme černobílou mapu, například do novin nebo do publikace tištěné ve stupních šedi, zcela černá barva se může hodit.

Například tyto mapy černou velmi pěkně využívají:

https://www.esri.com/arcgis-blog/products/arcgis-pro/mapping/tough-cartography/

https://www.esri.com/arcgis-blog/products/arcgis-pro/mapping/hand-drawn-terrain-cartography-in-arcgi...

Z diskuze k histogramové legendě

V. Bernhäuserová: Taková legenda je ale pro čtenáře, pokud se nepletu, nejasná. Není přeci jasné, do které kategorie patří hraniční hodnota? V legendě u mapy nahoře se naopak kategorie v legendě překrývaly.

K. Mácová: To ano, ale na první pohled je pro laika mnohem přehlednější, než ta obvyklá (čtverečky barev od-do).

J. Souček: Problém s intervaly je zajímavý a ještě jsem nepřišel na uspokojivé řešení. Často se používá rozsah „20–30, 30,01–40“, kde to je hloupé v tom, že se někdo zeptá, kam patří 30,001, takže to není ideální řešení.

Poté zbývá psát „20–30, nad 30–40“, ale myslím, že to není úplně hezké. A když si vezmu, že třeba u koncentrace se opravdu vzácně stane, že se trefíme přímo na „30,000“, tak mně osobně (a omlouvám se, jestli to je pro někoho nepřijatelné) až tak nevadí, že nedefinujeme přesně, kam patří „celá“ hodnota u hranice zlomu. Samozřejmě u mapy, kde se na hraniční hodnoty padat může (třeba jde o diskrétní hodnoty), to je potřeba řešit jasněji.

P. Štěpánková: Řešením by mohlo být spojením barevných čtverečků škály do jednoho pásu, pak hraniční hodnoty jsou hranicemi mezi barvami. Nelze to využít u kontinuální barevné škály. Ale ta není moc vhodná, protože uživatel mapy stejně není schopen rozlišit jednotlivé odstíny.

V. Bernhäuserová: Jinak ještě zpět k intervalům a počtu desetinných míst. Měla jsem za to, že počet desetinných míst se odvíjí od konkrétních zobrazovaných dat. Na základě toho je vhodné podívat se na histogram a hranice vkládat do míst, kde se žádné data nevyskytují.

Následně je pak v legendě správné psát např. 20,0–25,0 a pak 25,1–28,0... atd. Nicméně tvorba histogramu a výběru hranic je určitě už vzdálené tématu „Jak udělat mapu hezčí“. Nicméně nejasnost v zařazení jednotlivých kategorií je v literatuře brána jako jedna ze zásadních chyb při tvorbě kartogramu.

K. Mácová: Rozumím 🙂 Pro mě je legenda jedna z otázek, kterou řeším úplně vždy, když se snažím udělat mapu „hezkou“ = „zorientovatelnou pro laika hned na první/druhý pohled“, a moje dosavadní řešení mi uspokojivá moc nepřipadají 🙂 Tak jsem ráda za tipy!

J. Souček: Veronika: Děkuji. Přesvědčit se, že žádná data neleží na sporných hranicích, je rozhodně správně a většinou to nezabere ani moc času.